Další konec...
Njn...už je to tak...na začátku září sem ukončila náš vztah s Kubou...vzal to v pohodě a statečně (až sem byla překvapená)...přeci jenom půlrok nejde hodit jen tak za hlavu...ale tak brala sem to jako uzavřenou kapitolu...
Jenže...po dlouhý době sme se zase viděli...já myslela, že pudem jako kámoši na kafe a on mi místo toho vyznal lásku - řekla sem, ať mi dá čas...nečekala sem, že mě to tak dostane...další den sem celej probrečela...ani nevim proč...prostě sem byla upe v riti...
Řek mi, že beze mě nemůže bejt...že se mu stejská...že mě potřebuje...že když byl se mnou, tak se tolik nehádal s mámou a že když sme se rozešli, tak si dva dny na to uvědomil, jakou udělal chybu...že předtim ho bavil sbor - měl inspiraci...já vim, že sem mu ublížila, ale prostě já musela...nemohla sem se už dál trápit a ani jeho...navíc, všichni víme, že i když je to hodnej kluk, tak mu stejně šlo především o sex...a já bych tímhle udělala největší chybu svýho dosavadního života...proto se s nim taky neska sejdu a všechno mu to musim říct...říct mu, že já už ho beru jenom jako kamaráda...že ho mám ráda jako člověka...ale nic víc...nebude to jednoduchý....
Hodně mi v tomhle všichni pomohli...hlavně maminka, tatínek a tetička...a samozřejmě taky kamarádky...sem ráda, že je mám...MÁM VÁS RÁDA...Ž